Svet-Stranek.cz
RUUNA

Japonsko 2018 - Kyoto:web fanouška anime, her, cosplaye a Japonska :3

Japonsko 2018 - Kyoto

Naše cesta do Japonska 1. - 19. 7. 2018
KYOTO
   
neděle 8.7.2018 - středa 18.7.2018
Neděle 8. 7. 2018
Rozloučili jsme se s Tokyem a vyrazili šinkansenem do Kyota. Musím říct, že je jízda šinkansenem příjemná, pohodlná a hlavně rychlá. Cesta nám trvala dvě a půl hodiny (oproti autobusu, který by jel 8 hodin). V Kyotu jsme se dostavili na naše ubytko, které jsme měli jen sami pro sebe jako malý domeček, který byl v japonském stylu. Bylo super, že byl jen 15 minut pěšky od Kyotskeho nádraží, takže jsme se mohli kamkoliv rychle dopravit. Druhá super věc byla, že jsme měli k ubytování zdarma na půjčení kola. Což jsme později využili.

Teto den bylo spíš takové přesouvání se, takže jsme na žádné památky nešli a raději se zabydleli a začali plánovat kam v následujících dnech zamíříme. Večer jsem se šli ještě projít kolem chrámu, který byl jen kousíček od nás. Později jsem zjistila, že pagoda Tódži, která je u něj, je ta nejvyšší pagoda v Japonsku. 
Pondělí 9. 7. 2018
V Kyotu jsme se se Sekim rozhodli, že budeme cestovat ve dvojici sólo, protože jsme měli trošku rychlejší tempo. Jako první jsme zamířili na hrad Nidžo. Hrady jsou tu jiné než ty naše, jsou spíše dřevěné. Zaplatili jsme si vstup i dovnitř, kde se ale nemohlo fotit. Zážitek to byl ale krásný. Hrad měl také krásnou zahradu na jejímž konci byla opět čajovna, kde jsem si zase dala maču a cukrovinky :3

Dále jsme pokračovali do zahrad Imperiálního paláce. Byl to obrovský park, ze kterého nás tak trošku vyhnala bouřka. Rozhodli jsme jet už domů, kde jsme dali sprchu. Seki navrhl, že můžeme někam zajet na kolech. Já pořád mluvila o návštěvě Fušimi Inari, tak se rozhodlo, že se pojedeme podívat tam a omrknout to na zítra. Sedli jsme na kola a jeli přes půlku Kyota ... byla to strašná sranda xD

Když jsme dojeli k Fušimi Inari, byla jsem ohromena. Bylo to tam krásné a ta cesta lemovaná červenými branami byla úžasná. Zjistili jsme, že tu není žádná zavírací doba jako na ostatních památkách a zahradách. Takže jsme se rozhodli, že si to v klidu projdeme. Byla to výhoda, protože to byli samé schody, schody a schody. Představa, že to vycházíme ve dne na sluníčku, kdy je ve stínu 38°C, byla děsivá. Rozhodli jsme se vyjít až na vrchol. Po cestě se nám ale rychle setmělo a když jsme asi v půlce narazili na ceduli, která varovala před divočáky, hodili jsme zpátečku. Po deseti metrech jsme potkali pár angličanů, kteří se nás ptali jak daleko je konec. My jsme jim řekli, že nevíme, že se vracíme kvůli té cedulce o divočácích. Slečna hodila vyděšený výraz na svého přítele. Ten ale řekl, že to dáme a tak jsme spolu s nimi vyrazili společně na vrchol. Byla s nima sranda a cestu jsme si fakt užili. Na vrchol jsme vylezli asi kolem 9 hodiny večer. Celá cesta byla lemována těmi červenými branami ... muselo jich tam být tisíce.
Byl to opravdu super den, plný krásných zážitků a Fušimi Inari předčili mé očekávání :3
Úterý 10. 7. 2018
Na tento den jsme si se Sekim naplánovali delší cestu. Začali jsme na druhém konci Kyota, kde se nacházel bambusový les. Bylo by to krásné místo, nebýt všudepřítomných turistů. Chtěli jsme navštívit i tu spoustu chrámů a svatyní, za všechny se ale platilo a jen za vstupy by jsme tam nechali až moc peněz. Ve finále jsme navštívili jen jeden hřbitov a přesunuli se dál. 

Další cíl na naší trase byl chrám Ninnadži. Byl to asi jeden z těch nejkrásnějších. Byl v něm klid, chodilo se v něm jen v ponožkách bez bot. Měl krásnou vnitřní zahradu. Sedli jsme si tam do stínu a jen relaxovali u zvuku padající vody do jezírka. Z tohoto místa byl i výhled na pagodu, ke které jsme později zamířili. Prošli jsme tedy celou zahradu v jeho okolí a celkem jsme umírali horkem.

Další cíl na naší trase byl chrám Rjoandži, který měl zenovou zahrádku. Ten nás ale ve výsledku až tak nenadchl. Seki asi očekával od zenové zahrádky něco jiného a na mě tam bylo až moc lidí, kteří byli i dost hluční. Okolní zahradu měl ale tento chrám pěknou a plnou leknínů :3

Posledním, doslova zlatým bodem byl chrám Kinkaku - zlatý chrám. Byl to jeden z hlavních bodů, které jsem chtěla v Japonsku navštívit. Byl okouzlující a zářivý. Při procházce kolem něj jsem viděla skupinku lidí, která byla něčím zábavným zaměstnána. Šlo o to, trefit se mincí do mističky, která byla před malou soškou. Bylo to asi 3 metry a nikomu se to tam moc nedařilo. A jelikož jsme měli hromádku 1 jenovek, tak jsem si vzala, že to taky zkusím. Počkala jsem až ostatní dohází a ve chvíli kdy nikdo jiný neházel jsem hodila ... a hned se trefila xD Všichni na mě s údivem hleděli a já se strašně smála xD
Tento den byl asi na chůzi nejnáročnější. Večer jsem padla jak mrtvolka.
Středa 11. 7. 2018
Tento den jsme zvolili jako odpočinkový. Vyhrabali jsme z kufrů plavky a jeli jsme se koupat! :3 Jeli jsme na pláž Kada a při přestupu na místní lokálku jsme měli štěstí a vychytali vlak ve stylu Koi kapříka :3 Byl moc krásný a já co jsem si od příjezdu do Japonska začala na Koi kapříkách frčet, jsem byla v sedmém nebi. 

Po příjezdu na pláž Kada jsme byli trošku překvapeni, že to úplně neodpovídalo našim představám. Po cestě jsme viděli pláž, která vypadala lépe a hlavně tam byly velké vlny! Přesunuli jsme se tedy o 2 stanice zpět na pláž Isonoura. Tady jsem se vážně dobře vyblbli! Vlny tu byly obrovské a občas jsem měla co dělat, abych je ustála xD 
 Ač to měl být odpočinkový den, všichni jsme dojeli naprosto zničení z toho, jak jsme blbli ve vodě xD 
Čtvrtek 12. 7. 2018
Se Sekim jsme opět vyrazili na kola a opět na Fushimi Inari. Tentokrát ale ráno, abych si tam mohla nakoupit blbůstky a taky dárečky. Všude tam byli věcičky s lištičkama a s branami :3 Bylo těžké si vybrat, ale ve finále jsem pobrala nějaké magnetky, přívěšky a hlavně ručník, protože teplota každým dnem stoupala a při 39°C ve stínu už potřebujete něco na utření xichtíku xD

Po nákupech jsme vyrazili do čtvrti Gion. Řeka Kamo, která Kyotem protéká rozděluje Gion na dvě části. Jedna je historická, kde najdete svatyně a chrámy a druhá je moderní s obchoďáky a čínskými uličkami. Já měla cíl navštívit chrám Kijomizudera. Byl z ní krásný výhled na Kyoto a taky jsem se napila z posvátného pramene ^^ Byla tu i svatyně boha lásky :3 Bylo to moc romantické :3 Po cestě zpět jsme se stavili na pozdější oběd v jedné malé rodinné restauraci. Na ty jejich nudle v životě nezapomenu :3

Poté jsme sjeli na kolech už do moderní části, kde jsme chvilku bloudili a hledali parkoviště pro kola. Když asi vypadáte dostatečně ztraceně, Japonci dojdou a zeptají se vás, zda chcete pomoct. Takže nám poradili kudy, když jsme zmateně hleděli do naší mapy xD Bylo to moc milé :3 Potom jsme procházeli čínské uličky a našli jsme v jednom obchoďáku i Pokémon centrum xD Toto mělo tradiční plyšové Pikachu v kimonech, které si můžete koupit pouze zde. Byli moc krásní a Seki se rozhodl, že si každý jednoho koupíme ^^
Večer jsme ještě i s Fluffym vyrazili na večeři. Vybrali jsme si restauraci na Kyotskem nádraží, kde jsem si dala krevety v ostré omáčce. Jídlo tu je prostě boží ... Všechno je tu božííí xD
Pátek 13. 7. 2018
Po návštěvě Kyótského Pokécentra jsme se rozhodli jít na nový Pokémon film do kina! ^^ Ráno jsme vstali a zamířili do obchodního centra, které bylo naproti Kyotského nádraží. Vyjeli jsme nahoru ke kinu a šli koupit dva lístky. Byla jsem opět překvapena. Ke všem novým filmům jste tu mohli najít blbůstky na prodej. Byli tu věci z Jurského parku, potom nějaké k novému anime filmu a samo, i hromada věcí od Pokémonů. 

Lístky koupeny, mohla jsem se těšit na večer ^^ Ale mezitím se šlo ven a to k chrámu Ginkakuji. I tento chrám měl zenovou zahrádku, která se Sekimu už líbila o něco víc. Celkově zahrada zde byla opět překrásná. 

Odtud jsme šli na Filozofovu stezku. Byla to příjemná a klidná procházka při potůčku. Chrámy a svatyně jsme ovšem už vynechávali, protože nás trošičku tlačil čas a tak jsme mrkli až na ty ke konci, jako třeba Nanzendži.

Potom jsme už jeli domů, dali si sprchu a nachystali se do kina na Pokémony xD Dostala jsem tam popkorn do velkého pokeballu a k lístkům samolepky, kartičku do herního Pokémonového automatu a návod na stáhnutí nového legendárního Pokémona (ten mi nešel protože evropské DSko T.T). Film byl moc fajn a i když byl v Japonštině, tak jsem věděla o co jde. A moc se mi zalíbila Lisa a její Eevee :3  
Sobota 14. 7. 2018
Dnes jsme vyjeli opět šinkansenem do Nary. Park Nara je znám jelínky, kteří tam volně pobíhají a jsou zvyklí na lidi a turisty. Nečekaně po příjezdu tam, bylo vše s motivem jelena xD A bylo to všechno moc cute :3

Při vstupu do parku jsme si prohlédli tabuli, která nám oznamovala, že jelínci jsou zde bráni jako posli bohů a že jim nesmíme nič špatného udělat. Naproti tomu, oni si s námi můžou dělat co chtějí xD Prošli jsme kolem chrámu Kófukudži a jeho pagody a hned se nám ukázalo první stádečko, které odpočívalo ve stínu stromu. Kousek od nich paní prodávala ve stánku sušenku určené na jejich krmení. Když jste měli tyto sušenky, měli jste jejich plnou pozornost. Co bylo ale fascinující, bylo to, že oni se nám klanili! Později nám to tam jeden starší pán předvedl. Před nakrmením jelínka jste měli ruku se sušenkou zvednout a on se vám třikrát uklonil a potom jste mu sušenku dali. Bylo to úžasné!!!

Probloudili jsme obrovským parkem k našemu cílu a to byl chrám Tódaidži.V tomto obrovském chrámu se nachází 16 metrová socha Buddhy. Byla to opravdu dech beroucí podívaná. Za tímto Buddhou se nacházel i sloup, ve kterém byla větší díra, kterou se lidé snažili prolézat. Já si na to netroufla xD Ale věří se, že pokud jí prolezete dosáhnete nirvány.

Poté jsem vyrazili na pozdější oběd a omrknout pár obchůdků. Koupila jsem si absolutně úžasné daifuku jako zákusek a ještě jsme zabloudili do jednoho obchůdku se sirupy, které byli tak moc dobré, že jsme si každý nakoupili domů xD Večer se už kempilo doma a v telce nám dávali Pokémon I Choose You ... Pohodička, ideálka xD 
Neděle 15. 7. 2018
Další výlet šinkansenem a tentokrát až do Hirošimi. Jako první jsem vyjeli z nádraží omrknout Hirošimský hrad, který fungoval jako takové muzeum a byl z něj pěkný výhled. Následně jsme vyrazili do Mírového parku, kde se nachází kupole domu, který jako jeden z mála přežil výbuch atomovky a který je též známý tím, že je od českého architekta. Byl to celkem silný zážitek stát u tohoto domu. Též jsem zaslechla jednoho japonského průvodce u něj říkat "Čeko" ^^

Dále jsme šli projít další památky parku jako Mírový pomník dětí, kde bylo neuvěřitelné množství origami jeřábů. Myslím, že asi každý zná příběh o dívce, která byla nemocná a věřila, že když poskládá tisíc jeřábů, tak se uzdraví. Tímto příběhem bylo toto místo a pomník inspirováno. Další byl Plamen míru, který má uhasnout až tehdy, kdy se svět zbaví nukleárních zbraní. Naproti němu byl pomník pro všechny oběti atomového útoku. Nevím jak bych popsala pocity, které ve mě toto místo vyvolávalo. Bylo to však hodně silné.

Po návštěvě parku jsme jeli zpět na nádraží a pokračovali směr ostrov Mijadžima. Tento ostrov je znám svou plovoucí torii. Další z míst, které jsem v Japonsku toužila navštívit. Při jeho návštěvě byl zrovna odliv, takže jsme k ní mohli po souši dojít. Tak jako má Nara jelínky, Mijadžima má javorový list. Bylo tu tedy vše ve tvaru javorového listu. Též sladkosti, které jsme tu ochutnali a které byli moooc dobré. Podívali jsme se na svatyni Icukušima, pagodu a pavilon Sendžókaku. Shlédli jsme krásný západ slunce a vyrazili opět lodičkou a šinkansenem domů.
Pondělí 16. 7. 2018
Naše poslední větší cestování bylo na hrad Himedži. Tuto krásnou stavbu jsme nemohli vynechat. Byl vidět už z nádraží a byl ohromný. Měl krásné zahrady a trvalo nám dost dlouho než jsme ho prošli. Navštívili jsme i jeho vnitřní části a když jsme vylezli až do jeho posledního patra, tak tam byl pán, který každému z nás pogratuloval, že jsme to zvládli vylézt až nahoru xD Bylo to fakt super a byl z tama krásný výhled. Po cestě dolů jsme narazili na jeho malý model, který ukazoval čistě jen jeho dřevěnou kostru. Bylo to dosti zajímavé jak to do sebe všechno pěkně zapadalo. Též jsme narazili na maličký model, který ukazoval jak hrad a jeho okolí vypadali před X lety.

Po návštěvě hradu jsme šli do města na oběd a po něm ještě do zahrady Kokoen. Ta nám vzala dech. Při už zapadajícím slunci jsme měli krásné světlo a ta zahrada byla tak překrásná. Asi ta nejkrásnější, kterou jsme v Japonsku navštívili :3 
Úterý 17. 7. 2018
V náš poslední den v Kyotu jsme vyrazili do ulic Gionu, protože tu byl svátek Gion Matsuri. Ulicemi Gionu šel průvod, hrála hudba a v průvodu jeli jakésik vozy. Upřímně nevím co přesně za svátek či festival to je, ale bylo to super a viděli jsme na to i reklamy v telce ^^
Potom jsme šli do ulic Gionu a tam jsme narazili na karaoke bar. Rozhodli jsme se to zkusit a nelitovali jsme. Bylo to boží!!! Velká sranda xD Byli jsme ale už hladní, tak jsme se zdrželi jen půl hodinky. Po obědě bylo ale jasno kam půjdeme xD Na oběd jsme zašli do restaurace, kterou jsme už předtím našli se Sekim. Byl tam ve výloze obrovský pohár se zmrzlinou a jahodama :3 Já si dala jahodové lívance, které byli tak moc dobré :3 Potom jsme šli projít pár uliček a zase na karaoke ^^

Večer jsme se setkali s Lenčou, která také cestovala Japonskema  zrovna byla v Kyotu. Zašli jsme na moc dobrou večeři a vyměnili si zážitky. Bylo to moc fajn. Ale už na nás padala ta smutná nálada, že už je konec naší krásné dovolené. Z večeře jsme ještě zamířili do obchoďáku, kde jsme nakoupili nějaké poslední dárečky a šli jsme domů balit kufry ... T.T
Středa 18. 7. 2018
Poslední den před odletem jsme se sbalili a vyrazili šinkansenem zpět do Tokya, kde jsme ještě narychlo navštívili Akihabaru. Skočili jsme si se Sekim a Scathem ještě do obchůdku Monster Huntera a koupili si "kinder vajíčka" xD Krabičky s náhodnou figurkou uvnitř. Já si vzala takovou, kde jsem měla šanci 1/7, že tam bude má milovaná Mizutsune ... A ona tam byla!!! :3 Byla jsem taaak nadšená. Další nadšený člověk byla Kája, která od doby co jsme byli v Tokyo Dome myslela na tu hroskou dráhu. Dnes ale bylo už krásně, tak se tam šlo kouknout, jestli je v provozu. A byla xD Takže všichni krom mé maličkosti, která nemá ráda když jí něco točí s žaludkem, šli na horskou dráhu. Já je natáčela na mobil a užívala si posezení v přítomnosti japonských openingů z Pokémonů, které v parku hráli. Ještě jsme skočili na poslední rámen a jeli jsme do hotelu v Naritě, kde nás čekala poslední noc. Po příjezdu jsme se rozdělili do dvou pokojů a večer oslavili Scathovi narozeniny :3
Tokyo - Paříž - Praha - Uh. Hradiště
   
čtvrtek 19.7.2018
Ráno jsem vstávala asi nejhůř za celé Japonsko. Nikomu z nás se nechtělo pryč. Bylo moc smutné se loučit. Doufám, že se mi podaří za 2 až 3 roky opět tuto úžasnou zemi navštívit :3 ... A vyrazilo se na naše cestování domů, které trvalo celých 24 hodin xD
návštěvníků stránky
celkem52 372
tento týden75
dnes1